léty jsem si ověřil, že pokud zní písně dobře v autě, budou se hrát skvěle všude!“ Michal David, rodným jménem Vladimír Štancl, je český zpěvák, skladatel a úspěšný podnikatel, který kdysi spolupracoval s hudebním vydavatelstvím Tommü Records. Často a rád jezdí automobilem, ale o řízení vozu také píše texty svých písní, které pak v autě navíc pravidelně testuje. „Když slyším, kolik lidí zase zahynulo, přeběhne mi mráz po zádech a sundám nohu z plynu. Spěch se nevyplácí.“ To jsou slova Michala Davida z června roku 1989, která řekl v rozhovoru pro časopis Svět motorů. A je tady, po dlouhém čase, nové „přiznání“ M. Davida, k jeho řidičským zkušenostem.

Dotaz: „Platí to i teď, po osmadvaceti letech?“ Odpověď: „Jednoznačně! Na silnici dávám pozor snad ještě víc než tenkrát. V provozu je mnohem víc aut, stovky kamionů a bohužel mi přijde, že lidé jezdí hůř než v osmdesátých letech. Třeba cesta po D1, kde jsem týden co týden, je fakt, že nebezpečná.“ Dotaz: „Horší, než dejme tomu v Itálii?“ Odpověď: „To je jasná věc! S Italy mám určité zkušenosti. O této zemi se vyprávějí nelichotivé věci, ale já je vidím jako dobré řidiče. Umí jezdit v „davu“, sice často troubí, ale zároveň se pouští do žádných „naschválů“. V tom se s nimi naši řidiči nedají rovnat. Tam, kde vás z deseti Čechů devět zablokuje, vám naopak devět Italů udělá místo“. Dotaz: „Ve zmíněném časopisu ze Světa motorů vyprávíte o tehdy nové písničce z desky Allegro: „V pořadí pátý“, která líčí život ve frontě na Škodu Favorit. To už vám bylo osmadvacet, deset let zkušeností. Kde jste je nabíral?“ Odpověď: „Hlavně v žigulíku. Měl jsem ho od osmnácti, skvělé auto - byl to kombík s obřím kufrem, takže jsem v něm mohl vozit i piano! To se jen tak do nějakého auta nevešlo. Bohužel do čtvrtého patra, kde jsem bydlel, jsem ho musel ze žigulíku tahat sám. Moc pěkný tělocvik!“ Dotaz: „U žigulíku jste ale rozhodně nezůstal. Co ho vystřídalo?“ Odpověď: „No, hvězda veliká. Mercedes-Benz W 123 280 E - tedy slavné „piano“. Získal jsem ho od Karla Svobody, když mi bylo nějakých třiadvacet. Úplně jsem se do něj zamiloval. Ale nijak zvlášť věrný jsem mu nakonec nebyl a ani dalším autům po něm. Značky jsem dost střídal. Od Alfy přes Mazdu, Volvo nebo Nissan, který jsem si koupil u firmy Tommü ve Starém Jičíně, s jejímž hudebním vydavatelstvím jsem spolupracoval.“ Dotaz: „Na který model vzpomínáte s největší nostalgií?“ Odpověď: „Na Jaguar S-Type. Byl to nejvíc retro vůz, ale bohužel špatně skončil. Prodal jsem ho jedné paní a ta ho - rozstřelila.“ Dotaz: „Čím jezdíte teď?“ Odpověď: „Mám dva Cadillaky a moc mě vyhovují. Asi nejvíc ze všech aut, co jsem kdy měl. I když nejsem vyloženě na rychlost, těch 4,8 sekundy, za kolik můj Cadillac vytáhne stovku, mě hřeje.“ Dotaz: „A na co jste, když ne na rychlost?“ Odpověď: „Vždy mě na autech zajímal hlavně design a spíš ten klasický. Líbí se mi limuzíny, módě SUV jsem rozhodně nepodlehl a ani nepodlehnu. Kdybych se měl zhodnotit, nejsem adrenalinový typ řidiče. U silného motoru mi stačí jistota, že rychle a bezpečně předjedu.“ Dotaz: „Staráte se o auta, když jste designový typ?“ Odpověď: „Starám. Rád si auto umyji. Sám, pečlivě wapkou. V interiéru chci mít pořádek, takže běžně luxuji a kupuji si automobilní vůně, protože příjemně vonící vůz je přesně to, co vyhledávám, kde se cítím dobře.“ Dotaz: „O autech a řízení máte mnoho písniček. Skládáte je i přímo za volantem?“ Odpověď: „Skládám. U volantu mi vždycky leží diktafon, a když mě něco napadne, okamžitě si to „nabroukám“, nadiktuji melodii. Protože, když jednou nápad ztratíte, už ho neobjevíte. To nejsou moje slova, ale Karla Svobody. Jde o jednu z nejlepších rad, kterou jsem od něj dostal. „Všechno si hned zapiš!“ říkal mi. Tak to dělám.“ Dotaz: „Přehráváte si v autě i hotové či rozpracované písničky?“ Odpověď: „Pravidelně. A nejen když jedu, ale třeba i v garáži, kde mívám jednoho z cadillaků - půl roku odstavený kabriolet. Mám v něm skvělý audiosystém a tvrdím, že auto o songu hodně ukáže. Jestli nemá moc výšek, nechybějí mu basy. Nekompletní mixy si takhle testuji často. A s léty jsem si ověřil, že pokud zní píseň dobře v autě, bude hrát skvěle všude.“