začneme v ulicích měst potkávat elektromobily častěji než vozidla na fosilní paliva. Nafouknutá bublina, nebo jasná věc? Odborníci nejen z automobilového průmyslu se přou, zda brzy všichni budeme jezdit v elektromobilech, či nikoli. Automobilky ovšem přicházejí s jasnou odpovědí. Na výrobních linkách vzniká stále více vozů budoucnosti. Výrobcům totiž pod tlakem emisních limitů nařízených Evropskou unií nezbývá nic jiného, než do svých výrobních plánů zařadit auta na alternativní pohon, a to hodně rychle. Nejasnosti tedy panují spíše kolem podoby elektrické mobility. Budeme mít dostatek míst k dobíjení, klesne vysoká cena elektromobilů a potřebujeme je vůbec vlastnit?

Nejdiskutovanější témata elektromobility se stát od státu liší, v Česku debatám dominuje dobíjecí infrastruktura. Kritici dlouhodobě upozorňují, že bez dostatečného rozšíření sítě dobíjecích stanic nemá vůbec smysl uvažovat o velkém nástupu elektrifikace v automobilovém průmyslu. Zdá se však, že těmto úvahám je konec. Dle statistik ministerstva průmyslu a obchodu stálo do poloviny roku 2018 na českém území 131 veřejných dobíjecích stanic, jejich počet nadále roste. Přesto ještě chvíli potrvá, než u nás řidiči elektromobilů vyjedou na silnici bez nutnosti detailně plánovat, kde během cesty svůj vůz do elektřiny zapojí. Jisté je, že v následujících měsících a letech musí dojít k rychlému zavedení nových stanic, a to především rychlodobíjecích. Oproti současnému stavu by mělo jít až o desetinásobek, národní akční plán čisté mobility počítá do roku 2020 s 1.300 veřejných nabíječek navíc.

Problém s nedostatkem dobíjecích stanic tedy vypadá řešitelně, ale co s vysokou cenou vozidel budoucnosti? Pokud nebereme v potaz nejlevnější varianty s nízkým výkonem, zájemce dnes vyjde elektrifikovaný vůz od Nissanu nebo BMW několikanásobně dráž než auto na benzin či naftu, což není zrovna motivující... Na druhou stranu je třeba myslet dopředu, na budoucí úsporu, která vyplyne z šetření na palivu. Elektrická energie má kromě jiných i tu výhodu, že není tak drahá jako pohonné hmoty ve spalovacích motorech, z dlouhodobého hlediska se vyplatí i více než používání auta na CNG. I když pořizovací cena elektrického vozu je dnes vyšší, tak při průměrném nájezdu 20 až 25 tisíc kilometrů za rok jsme schopni se velice brzy dostat na bod zvratu, protože významně ušetříme v provozních nákladech. Nyní je ovšem situace taková, že na používání elektromobilu ušetří jen ti, kteří se po silnici přesunují pravidelně každý den a ročně s ním najezdí tisíce kilometrů.

Budoucnost elektrické mobility ale může vypadat úplně jinak, než si automobilky přejí. Vyloučená totiž není ani masová varianta sdílení elektromobilů, která již nyní fungují zejména ve velkých městech. Její hlavní výhoda je v tom, že uživatel nemusí vozidlo kupovat a využije ho jen v případě potřeby, což je ideální pro někoho, kdo cestuje jen párkrát do týdne a navíc sotva za hranice města. V extrémním případě může dojít k tomu, že si většina z nás v budoucnu auto raději na chvíli půjčí, než abychom utráceli peníze za elektromobily. Což by pochopitelně uškodilo automobilkám, jejichž zisky budou čím dál více závislé na prodejích vozidel s elektrickým pohonem.