proč to v Bruselu vlastně dělají? Tak nad tím už snad nejde ani žasnout! Evropská unie navrhuje zakázat benzinová auta, aniž bychom za ně měli náhradu. V ohrožení se ocitá samotný koncept osobní dopravy i statisíce pracovních míst v automobilovém průmyslu. V minulém roce se iniciativa „činitelů“ z EU posunula na zcela novou úroveň, která se dá charakterizovat slovy: „Reguluji, tedy jsem“! Návrh je formálně založený na regulaci emisí oxidu uhličitého, která v Evropské unii platí od roku 2009. Limit emisí oxidu uhličitého pro osobní auta Brusel postupně snížil ze 130 na 95 g/km, což odpovídá 4,1 l benzinu nebo 3,6 l nafty na 100 km. Tento průměr musí do roku 2021 pod hrozbou miliardových pokut splnit každá automobilka od Nissanu po Renault, bez ohledu na to, jak velká auta vyrábí.

Ovšem pozor, to zdaleka ještě není vše! Evropská komise - tedy exekutivní orgán na úrovni vlády - navrhla na období 2021 až 2030 snížení o dalších 30 %, v dalším kole Evropský parlament přitvrdil dokonce na 40 %. To by znamenalo snížení průměrné spotřeby na 2,4 l benzinu a 2,1 l nafty na 100 km. Ke schválení je třeba ještě souhlas Evropské rady, která se s parlamentem sice neshodla a navrhla o něco mírnějších 35 %, ale do konce roku můžeme očekávat jednoduchý závěr: „Politický kompromis mezi zcela nerealistickými čísly“. Průměrné spotřeby kolem 2,5 l/100 km nelze dosáhnout bez masivní podpory alternativních technologií, které dosud nejsou k dispozici. Kdyby měly elektromobily za dvanáct let tvořit alespoň třetinu celoevropských prodejů, musely by zásadně zlevnit. Proč ne? Přímo v návrhu Evropské komise můžeme číst, že v roce 2030 zákazník při pořízení nového vozu ušetří průměrně 40.000 Kč. Vychází se z toho, že elektrické auto má méně součástí a baterie zlevní. K takovému optimismu ale zatím mnoho důvodů není. Kobalt, lithium i další vzácné kovy hodně zdražují, a skoro na všech světových nalezišť už „sedí“ Číňané. Surovinově méně náročné typy baterií jsou teprve ve vývoji a nikdo neví, kdy budou hotové.

Elektromobil má v porovnání s benzinovým autem asi o třetinu součástek méně, což vyvolává velké obavy o ztrátu pracovních míst v průmyslu. Ve stávajícím řetězci víc než polovinu pracovních sil zaměstnává výroba pohonné jednotky - v Německu to čítá přes 450.000 lidí. Jakou část trhu zaberou elektromobily, taková část z nich přijde o práci, zůstane 10 až 15 % míst na výrobu elektrických motorů. Evropská komise ve svých materiálech uvádí podstatně optimističtější čísla, podle sdružení ACEA je však nedokáže zdůvodnit. Pro země s tradičním strojírenským a motoristickým průmyslem to znamená sebevraždu. Výroba baterií zdaleka tolik lidí nezaměstná a ani její udržení v Evropě není ekonomicky jisté. Evropská unie prostě zvládla jedním škrtem pera udělat tři nejbrutálnější řezy v automobilové historii. Odepsala fungující, cenově dostupný a ekologicky přijatelný spalovací motor. Zároveň nám vnucuje nejisté dobrodružství s bateriemi i nabíječkami, které nabízejí za spoustu peněz velmi málo muziky a za patnáct let se mohou ukázat jako přežitek. Do třetice pro bezemisní vozidla stanovila tak šibeniční termín, který fakticky poslal na druhou kolej daleko perspektivnější vodíkový pohon, jenž by mimochodem neměl tak vážné dopady na zaměstnanost. Vnucuje se otázka, proč to měl Brusel zapotřebí. Optimisté doufají, že jde jen o „šťouchanec“, aby se bezemisní věci uvedly do pohybu, a že emisní cíle budou záhy zmírněny. Realisté upozorňují na ekonomické zájmy bateriové aliance, jejíž založení samotná EU iniciovala - hlavně kvůli úložištím pro solární elektřinu, ale tento „kšeft navíc“ se jí velmi hodí. Pesimisté tuší, že nucený nástup technologií, na které lidé nemají peníze, se neobejde bez dotací. A závislost na dotacích je skvělý způsob, jak si vynutit politickou poslušnost i v otázkách, které s automobilismem vůbec nesouvisejí. Takže o způsobu iniciativy „činitelů“ z Evropské unie si zajisté uděláte kvalifikovaný obrázek sami...